Nákup v supermarketu beru vždy jako žrouta času a energie, takže s tímto počítám. Samoobslužné pokladny jsem se zpočátku bála, ale jde jen o to párkrát překonat strach, vyzkoušet si to a tím se to naučit. Někdy jdu k normální pokladně s mezilidským kontaktem, někdy jdu k sebeobslužné. Samoobslužnou beru jako takovou výzvu - jsem zvědavá, zda proběhne bez problému nebo co se vyvrbí. Vyvrbí se toho dost - třeba mi to nebere sýr a nevezme ho ani prodavačce. Nebo mám pivo a pokladna řve na obsluhu, nebo naposledy jsem kupovala semínka k sázení a samozřejmě byla moc lehká a musela markovat obsluha...
Samoobslužnou pokladnu beru jako řízení auta - člověk neustále sbírá zkušenosti, zažívá různé situace. To mě ba.
To je jako s automatem na láhve, dřív tam byl taky člověk, někde ještě je. Jednou jsme ten automat zablokovali nějakou olepenou flaškou.
Někdy chodím do Kauflandu večer, v půl desátý, je to fajn, nikde skoro ani noha, mám ho pro sebe, a jedou jen samoobslužné pokladny.