Přidat odpověď
A na tohle naříkají hlavně Pražáci, že...
Bóže, zkuste si žít na vesnici na periférii nebo na malém okresním městě...
Jak chcete tam zajistit široké spektrum možností pro různé typy dětí a ještě nejlíp tak, aby je vzali všechny podle zájmu, bez "stresujících" přijímaček... Jo, a ještě aby bylo v rozumné dojezdové vzdálenosti...
Moje neteř sice žije u Prahy, ale měla natolik specifický zájem, že šla na školu dobrých 250 km od bydliště a bydlí holt na intru.
Z přijímaček dělají stres hlavně rodiče, někde taky školy... Jestli je holka, se samýma jedničkama a 2 dvojkama vyklepaná z přijímaček, tak to asi není úplně chyba státu ani magistrátu, no ne?
Pohovory bych dělala fakt jenom u specifických oborů, přesně, jak tu někdo píše - čili speciální obory, kde "láska k němu" váží víc, než větný rozbor...
Ale když se někdo hlásí na všeobecný vzdělávací směr, tak holt musí mít obecné studijní předpoklady - pohovor tam smysl nemá asi žádný.
Navíc - ve světle toho, že ti pedagogové ztrácí hromadu času s dětmi, které si tu školu dají jako dvojku nebo jako trojku, reálně tam ani nechtějí, ale holt kdyby byl pohovor, tak tam půjdou. To už bych šla spíš do motivačních dopisů, jako bývá na zahraničních školách.
U všeobecných škol typu gymnázium a lyceum je podle mě nejlepší test (je přece jedno, jestli je to jednotný test nebo školou připravený test - furt je to o tom, že ho děti musí napsat a porovnávají se výsledky mezi nimi) s přihlédnutím ke známkám (třeba 80:20).
U speciálních oborů bych spíš dávala body za zájem - kroužky, soutěže, nějaký projekt, motivační dopis...
Jakákoli centralizace smysl nemá, předpokládám, že ředitelé škol vědí, jaké děti u nich chtějí a mohou být spokojené a (známkově) prospívat a namíchají si to podle svého.
S dcerou bych hlavně pracovala na tom, aby se uklidnila, nepovažovala přijímačky za středobod světa... Její vlastní rozvoj, že se věnovala něčemu, co při přijímačkách třeba nevyužije, se přece neztratí - nebo snad ty aktivity dělala jen kvůli přijímačkám?
Předchozí