no - to je teda sakra těžká otázka :D V obecném měřítku netuším vůbec, mám co dělat s tím, abych svůj vlastní život učinila spokojeným :)
A jsou to různé věci dohromady. Všechny jsou důležité, v různých životních obdobích se některé dostávají do popředí, jindy je vystřídají zas jiné.
Je pro mě důležité postupně se porovnávat se svou osobní minulostí (ostatně, sousední diskuse o péči v nemoci je zrovna jedna z toho), tak, abych o ní věděla, nepokoušela se ji vytěsnit, utéctpřed ní (v různých podobách útěku, včetně extrémního vymezení se do opačných pólů nebo tak), a abych to špatný, co mě potkalo, dokázala pojímat jako něco, z čeho můžu vyjít s vědomím, že mi to i něco dalo, něco dobrýho (třeba zvýšenou vnímavost vůči lidem, kteří prošli něčím podbným, a možnost jim dodat nějakou formu podpory), a že to, jestli si z toho to něco dobrýho vyloupnu, je dneska, v dospělosti, už čistě moje volba. A tenhle pocit, že mám volbu, že můžu tohle rozhodnout a uskutečnit já, mi přispívá výrazně k pocitu spokojenosti.

S tím souvisí další důležitý zdroj mé spokojenosti - pocit spoluzodpovědnosti za "svůj kousek světa", a vědomí, že mám možnost něčím přspět svýmu blízkýmu okolí, a někdy i nějakým širším způsobem "veškerenstvu":) Je to pro mě důležitý třeba i v oblasti pracovní, velmi mi záleží na prospěšnosti práce a podle toho si ji vybírám.

Další věc je potřeba být srovnaná s svým svědomím - jak udělám něco, co mě ve svědomí žere, tak moje spokojenost jede z kopce jak naložený sáně :D

Celkově mi je blízká franklovská logoterapie a důležitost smyslu v životě (ovšem hledání smysluplnosti je stejně obtížný jako hledání spokojenosti, ne-li víc :D). Každopádně když se cítím v daném okamžiku smysluplně, tak se zároveň začnu cítit spokojeně. Obráceně to nefunguje :)

Pomáhá mi hledat smysl v drobných každodennostech, určitá úcta a vděčnost vůči světu. Podívání se na běžný věci novým pohledem (prakticky - si třeba občas hraju na turistu v Praze, místo abych spěchala na tramku, tak koukám na Prahu, jako bych do ní přijela s děsně drahym zájezdem A podobně třeba v lese, nebo někdy si takhle uvědomím nějakej moment s dětma a mužem a tak)

Ke spokojenosti mi taky hodně přispívá tvůrčí nastavení, dokážu zažít až skoro závrať v myšlenkovém flow, v malování... a tak. Ale i třeba v péči o zahradu, nebo pečení nějakého komplikovaného zákusku, nebo i třeba i vytvoření hezkého prostředí kolem sebe, takže dokážu najít spokojenost i v úklidu , kdy vytvořím kolem sebe lad (to teda ale rozhodně ne vždycky a závrať z toho nehrozí )

A vůbec nejdůležitější zdroj mojí spokojenosti jsou vztahy s lidma a lidi vůbec. Jak s dětmi a mužem (a několika příbuznýma, s nimiž jsem se rozhodla zachovat kontakty), tak s přáteli, k těm nejbližším mám vztahy myslím blízké podobně, jako to vnímám vůči sourozenci. Čisté a vřelé vztahy jsou pro mojí spokojenost myslím úplně zásadní.