Já byla nemocná furt. Takže ani horečky, a podobný radosti, nebyly nic kulervoucího. Mamka vařila běžně, normálně, průběžně. Nosili mi čaj, měřili teplotu, případně rozpousteli tehdy acylpyrin na lžičku. Dělali hnusné noční odporné zábaly celého těla, když to bylo jako jó divoký. Četli mi, nebo pouštěli gramofon a pohádky. Později dělali se mnou školu. Ale všechno to bylo tak v klidu. Holt kolorit. Hlavně co děcko s horečkou? Spala jsem, a bylo to. Věnování se bych většinou moc neocenila. Později už jsem se zabavila sama, když už to šlo.