"Že je třeba být na slabší co nejtvrdší, to platilo jen, když byla při síle, ale když není, tak se rázem změní narativ. Co jí tehdy obtěžovalo u babiček, dědečků i nemocných dětí, to dělá rázem sama a ani si neuvědomuje, že je to úplně o stejné, jen se jí změnil náhled na věc. A tak jí posluhujeme a nepřipomínáme to. "

půlko, ano, to už tak bývá vidím to kolem sebe často...
je od vás hezké, že nepřipomínáte, taky se snažím tatínkovi nepřipomínat jeho dřívější (rázné a nekompromisní) názory a postoje mám to snazší v tom, že on se celkově změnil hodně k lepšímu, takže i náhlé požadavky na ohledy a podobně, se kompenzují tím jeho přístupem v současnosti
a taky to může být tím, že si maminka dřív nedokázala představit, jak se takový "chudáček" cítí... to jsem viděla třeba u muže, jak ho vždycky iritovalo, když mě vzaly záda opravdu hodně, tu jeho potlačovanou nervozitu a to "jé, ta s tím nadělá" - pak jednou vzaly záda jeho a od té doby je rázem mnohem soucitnější a nejsladší byla jeho zcela vážně míněná otázka "a to tě to vždycky bolí takhle moc?"