vaše situace se změnila, bylo by asi dobré si promluvit a přehodnotit vztah.
Přítel má teď své bydlení, zřejmě prostorné a pohodlné, nechce se mu být někde jako host a mačkat se s cizími chlapy (ano, tvoji synové jsou ve věku, kdy už to nejsou "děti", ale cizí chlapi) - takhle se mi zdá, že u něj byste měli víc pohodlí a prostoru - a soukromí.
Vysvětlil ti někdy, co mu na kočce vadí? Já mám kočky ráda a momentálně už zase dvě máme - ale je spousta věcí, které mi na kočkách vadí. Třeba chlupy všude - takže u nás kočky nesmí do ložnic (máme relativně velký dům a mají výběh ven a jsou to původně kočky venkovní, takže fakt nevidím důvod, proč by musely být v ložnicích).
Další, co mi vadí, je smrad kočičího záchodu.
Dále mi vadí vlezlé kočky - když jsem na návštěvě, fakt nechci, aby po mě lezla cizí kočka a já odcházela z návštěvy obalená chlupy na nějakém "lepším" oblečení, případně podrápaná atd.
Nepřijatelné jsou kočky na stole, kočky žebrající, kočky vylizující talíře atd. - to mi přijde poměrně nechutné.
Takže promluvit s přítelem o tom, CO mu vadí na kočce a udělat nějaký kompromis (uzavřený kočičí záchod, vyhoštění kočky z ložnice attd.)

Podobně o synech - promluvte si o tom. Jak kluci začnou být příliš testosteroni, tak to s tou starší generací skřípe. Upřímně - skřípalo to i u nás (právě kolem těch patnácti šestnácti let) - a to to byl vlastní syn, vyrůstající s otcem celou dobu atd. - mladej si příliš vyskakoval a starej ho příliš uzemňoval. S mladým jsem promluvila, ať otce trochu šetří, aby ho netrefilo - a se starým jsem promluvila na téma, aby si uvědomil, že to s nimi cvičí hormony a aby trošku odlehnul a dal mladýmu pokoj. Ono dřív šli děti z domu taky třeba ve dvanácti třinácti letech (do učení, do služby atd.) - takže holt jako lidstvo nejsme moc psychicky zařízení na to, že mladý kohoutek sedí doma ještě jako teenager. I tohle se časem srovná.
Tobě, jakožto ženské, jeho synové nevadí - ale představ si, že bys teďka měla ve vztahu jeho jednáctiletou a patnáctiletou frajerku... ta pravděpodobnost, že bys byla v roli milované náhradní maminečky, je dost mizivá.

Vztah vám fungoval nějakým způsobem za určitých podmínek (malé děti, velká rodina, střídavé péče, hromadné oslavy) - ale ty podmínky se změnily - děti jsou v pubertě (a to v té poměrně drsné části puberty, kdy to s nima mlátí, ale rozumu moc nemají - a nemají ani moc východiska typu že by šli bydlet někam samostatně nebo tak), plus on má zřejmě bydlení, které je "lepší" než to tvoje.... tak by bylo dobré domluvit nějaký jiný systém fungování - za mě - já bych brala to fungování BEZ potomků... rozhodně bych tam nejezdila po práci, ale spíš třeba na víkendy. Kluci si můžou hospodařit doma sami, prospěje jim to. A vy budete taky sami. Ale nemůže to být za cenu, že ty se uštveš a budeš dojíždět hodinu do práce atd... zkus to příteli přerámovat - že se budete možná vidět méně často, ale že to bude "kvalitnější" o to, že budete sami a ne v jednom kole péče o čtyři kluky....

A ono to za dva roky bude zase jinak - nejstarší dítě bude plnoleté, těm dalším bude sedmnáct a šestnáct, budou mít své zájmy a zbyde vám / příteli jen to nejmladší, které bude ještě vyžadovat nějakou péči... (jinou, než navařit hromady jídla a vyprat hromady prádla ).
Pokud je vám spolu dobře, tak by bylo dobré si uvědomit i to, že tohle je přechodné období mezi tím, kdy jsou potomci "děti" a kdy jsou "dospělí" - a že nejspíš časem se v tom bude dát najít zase nějaká rovnováha.... JINÁ než když to byly malé děti, ale ROVNOVÁHA.