Přidat odpověď
Já teda v něčem musím souhlasit s tím, co napsala Sally. Velcí kluci v pubertě nebo po ní už jsou chlapi a pro chlapa to není snadné leckdy s vlastními dětmi natož s cizími. Ti chlapi už si vytyčují (byť i nevědomky) teritorium. Už to nejsou děti.
Dovedu si docela představit, že chlap je u zakladatelky jako na návštěvě, v jednom pokoji puberťák paří na PC, v obýváku puberťák třeba kouká na TV nebo paří na playstation a muž nemá osobné prostor žádný. Je stále jako v napětí. K tomu nově kočka, která mu z nějakého důvodu vadí. To, že řekl, že mu vadí kluci není nutné vnímat jako "nemám je rád", ale třeba jako "jsou všude a nemám trošku soukromí" . Já mám své děti taky ráda, ale pokud bych neměla svoje soukromí, byla bych dost nevrlá.
Oproti tomu má svůj byt, své syny asi jen občas a cítí se tam uvolněně. Má tam svůj prostor, čas jen pro sebe a zakladatelku.
Pokud je s ním zakladatelce hezky, tak není třeba hned bourat vztah. Její synové za chvíli budou žít vlastní život a člověk spřízněnou duši potřebuje. Bylo by dobré si rozumně promluvit, vyjasnit si postoje, na rovinu říct, že nelze dojíždět po práci, takže holt víkendy, nebo někdy přijede on, i kdyby to bylo třeba jen rande a ne společné bydlení. Myslím, že je vždy dobré podívat se na problém z obou stran a pochopit i toho druhého. Třeba není vše tak jasné, jak se z pár řádek zdá.
Předchozí