Takže... vy jste vlastně nikdy rodinu netvořili. Každý měl své děti, každý měl své bydlení a občas jste se někde sešli, buď všichni nebo jen někdo, strávili jste spolu hezké chvíle, někam vyrazili, občas se podpořili a podrželi. Takže jste takoví kamarádi s bonusem a já nevím co je na tom špatného. Taky nevím, co je špatného na tom, že někdo nechce bydlet se zvířetem a že někomu lezou na nervy cizí puberťáci.
Taky nevím, co je špatného na tom, že někomu vadí, že je pět dnů v týdnu sám. Neznám vztah, kde někomu něco nevadí nebo nevyhovuje, navíc se to mění v čase a v situacích. Vy prostě nejste pevná rodina, kde se musí vše domlouvat, komunikovat, tolerovat...
Z podstaty věci máte volnější pravidla soužití a když jsi smutná, že byste už spolu nebyli, tak spolu buďte i dál. Každý ať si dělá co může a musí, navštěvujte se nějak, dělejte si hezké chvíle, zapojte kluky pokud to bude fungovat. Tvoji kluci budou pomalu dospívat, jsou v náročném období, tak to nějak překleňte.
Promluvte si o tom, sdělte si své představy dalšího fungování, zkuste se nějak domluvit a shodnout, nenarušit si vztahy - spolu ani s dětmi.
Kluci za chvíli budou mít své životy a ty budeš sama ?

Zaujala mě myšlenka, že musíme dětem zachovat domov, aby se měly kam vracet. To jako se nesmíme rozvádět, stěhovat a vyhazovat věci z dětských pokojíčků ? Však život běží, mění se a přijde čas, kdy k rodičům jezdíme jen na návštěvu. Když ne, tak je to ujetý a člověku visí z břicha nepřestřižená šňůrka.