Přidat odpověď
Tak dle mého je dost obtížné zamilovat se současně do tří lidí - partnerky a jejích dvou dětí.
Logicky ten vztah je především těch dvou dospělých.
S dětmi stačí normálně slušně vycházet.
Děti na prvním místě... jako jo, po určitou dobu zcela určitě. Ale když vezmu svoje rodiče, kteří spolu byli až do smrti mamky 65 let, tak bratrovi a mně se věnovali (a to tedy aniž by nám obětovali veškerý čas) cca 25 let, před námi a "po nás" byli především pro sebe vzájemně - tedy 40 let. Jejich vztah byl nesporně silnější, delší a intimnější, než každého z nich k nám dětem. Vztahy máme (měli jsme) pěkné, návštěvy, podpora, sdílení... jistě, ale s tím, co je mezi nimi se to srovnat nedá.
Obdobně to vnímám ve vztahu k MM a svým dětem, i když tam to časově vychází cca nastejno. Prostě s dětmi nemám tak důvěrný vztah, jako s MM. Jsou moje navždy, jasně, ale s MM jsem toho prožila daleko více, prohovořila více, je to jiná kvalita vztahu. Byl před dětmi, s nimi, poté co dosáhly samostatnosti.
Vztah lidí, kteří nemají společné děti, nemusí tedy o těch dětech až tak být, zvlášť pokud ty děti jsou již starší.
Předchozí