Přidat odpověď
Mezilidské vztahy jsou bohužel složité, což tady často čteme. V ideálním případě nedává nikdo nikomu přednost a dokáže vztah vybalancovat. Jsou zase vztahy, kdy děti znemožnily partnerský vztah své matce a nešlo o závadného partnera.
Mimochodem moje máma si po letech, kdy byla sama našla muže, který měl dospělé děti. Já jsem jí vztah přála, ale co dělaly ty děti, snažily se je různými praktikami rozeštvat. Oba měli svoje byty, děti měly starost jen, aby jim připadl ten otcův byt. Což dopadlo tak, že se přestěhoval k mojí mámě, svůj byt prodal a děti z něj prakticky všechny peníze vytáhly pod různými záminkami. Jezdily mu vždycky brečet, co se jim rozbilo a co potřebují atd. No a když viděly, že si v bytě mojí mamky obložili nově koupelnu, řekly jí, to se to žije z cizích peněz, co.
Nakonec toho pána já mám po smrti mamky ve zděděném bytě, kde mu mamka napsala věcné břemeno. A jezdíme za ním a staráme se my, ne jeho děti. Ty nešly mamce ani na pohřeb (oni se vzali,takže to byla jeho manželka). A celé dva roky za ním nebyli. Kdyby dal tehdy přednost svým dětem, je teď v lepším případě někde v domově důchodců. Takže je to jak kdy.
Předchozí