"Možná to jde vykřesat z každýho, fakt nevím."

tak to si fakt nemyslím... myslím, že vždycky budou lidé, co podávají výkon jen pod tlakem... když mě netlačí pevný termín, neudělám nic včas, nedokážu dělat dlouhodobé projekty, potřebuju mít co nejkratší možný termín nebo alespoň pevně dané termíny na dílčí úkoly (a i tam mám tendence smlouvat sama se sebou)...
když vidím, jak si dcera naplánuje co se kdy bude učit, stanoví si počet stran na každý den, rozdělí si všechno do jednotlivých bloků a pak to taky PLNÍ!, tak jen zírám a vlastně trochu závidím, takových věcí prostě nejsem schopná když mám na práci týden, tak v pondělí si vytvořím plán, v úterý ho doladím (rozuměj přesunu pondělní a úterní část práce na zbylé dny), ve středu si udělám neplánované volno, ve čtvrtek si začnu nadávat jak nestíhám, v pátek proškrtám zbytné úkony, v sobotu začnu doopravdy pracovat a v neděli jedu od svítání do 23 a během poslední hodiny dotáhnu i to, co jsem v pátek proškrtala, načež odpadnu do bezvědomí... kdybych neměla tu pevnou hranici nedělní půlnoci, neudělám ani polovinu no a nejhorší je, když totéž pak vidím u syna