Ta pohoda je ale jen do chvíle než nastane nějaký problém nebo situace, kterou bychom si měli vyjasnit. Nechce a vlastně neumí se mnou o věcech mluvit. A ve vztahu nastanou chvíle, kdy je potřena si to vyjadnit.Nechce mi ani naslouchat, když potřebuju jeho oporu. Nejsem člověk, co by zbytečně moc mluvil a stěžoval si. Vždycky jsem se ze všeho vyhrabala sama. I v manželství jsem to tak měla... Necítím, že je tady pro mě, za všech okolností. Taky mě mrzí, že se ke mě na veřejnosti vůbec nemá. Drží si odstup... A to nejsem ženská, za kterou by se měl stydět, mužům se líbím, starám se o sebe...