kat, já stárnu celkem ráda, často si uvědomuju, jak mě těší, že některé věci už nemusím nebo "nemusím" jsem ráda, že už mě nečeká žádné povinné vzdělávání, žádné rození dětí, že už mám za sebou "hledání sebe sama", že už nemusím řešit, jestli zrovínka tenhle chlap je ten pravý otec pro mé budoucí děti... že už žiju fakt jen sama za sebe, že už jen z malé části poznamenávají má rozhodnutí někoho jiného, že ta zodpovědnost za jiné tak pěkně slábne... stávám se neviditelnou pro druhé pohlaví a i to je vlastně velmi příjemné... kdyby méně chátrala má tělesná schránka, bylo by to ještě lepší
když odhlédnu od nepříjemností fyzického stárnutí, tak je mi se mnou s postupujícím věkem lépe a lépe