Termixi, zvládne to, uvidíš, u nás pomáhalo, že jeho dva starší kamarádi maturitu na poprvé nedali a žádné stigma z toho nikdo neměl, a taky, že si sám přišel na to, co by dělal, kdyby se to nepovedlo.

Minulý rok tedy maturoval mladší syn. Celou základku, dva roky na šestiletém gymplu i po celé čtyři roky na střední jsem poslouchala, že je chytrej, ale línej. K tomu držkatej, s velmi výrazným hlasovým projevem, vysoký, blonďatý, zkrátka dobře zapamatovatelný i pro ty vyučující, kteří ho žádný předmět neučili.
Z praxí na vysvědčení klíďo za 4, vždyť přece, mami, učí nás tam starý věci, třeba počítat bankovky ručně... No, občas mě pojala obava, zda syn odmaturuje/zda ho nechají odmaturovat, ale nakonec jsem si řekla, že i září či květen je řešení, tak co.
A ejhle - na přelomu října/listopadu v maturitním ročníku se začal učit pravidelně a intenzivně a výsledek? Odmaturoval za 8 (čeština za 1, angličtina za 2 - to ho mrzí hodně, myslel si na 1, ale stres z prvního předmětu, nějaký odborný teoretický předmět (asi Bankovnictví) dokonce za 1 - to teda jeho vyučující nevěřila vlastním uším a očím , praktická část - to byly nějaké dva předměty, takže 2x za 2.
A to už věděl, že udělal přijímačky na vejšku.

Tvůj syn to zvládne. Chytá nerva on, nebo spíš ty?