Yuki, nemám žádnou jistotu, u žádného ze svých dětí, ani u těch "vzorných", ani u průšvihářů. Musím je nechat žít jejich životy. A jak jsem psala, zklamalo mě, že když jsem to tehdy v synových cca 15 letech řešit chtěla, vlastně jsme pomoc nenašli. Ale nejspíš ani u toho dospívajícího, stejně jako u dospělých, nelze někoho dostat ze závislosti, když to ten člověk nevnímá jako problém, nebo mu to naopak svým způsobem pomáhá.
V našem konkrétním případě syn sice hulil - věřím, že přes všechna negativa mu to svým způsobem pomáhalo, aspoň v době, kdy to nepřeháněl - zato vím jistě, že naprosto odmítal zkoušet jakékoliv kombinace s léky (což u něj ve škole v určitém období také frčelo), a to právě proto, že měl pobyty v psychiatrické léčebně za sebou (předtím, než k nám přišel) a dobře si pamatoval, jak ho tam "zhulili" nesmyslným množstvím prášků, což je mimochodem zkušenost mnoha dětí, které prošly děcáky a léčebnami.