Moje dítě vrcholový sport krom slušné fyzické kondice naučil neskutečné míře samostatnosti, znalostech o stravování (nemůže jíst žádné složitější potraviny, proteinové tyčinky ani třeba multivitaminy), umí od 13 let vařit, nakupovat, hospodařit s penězi, dát účinnou první pomoc, vést tým, time managment, ovládání různých softů na sběr a zpracování výsledků, trénování mladších, měla důvod se učit jazyky a taky se je naučila, umí řešit krizové situace a přestala shazovat figurky ze šachovnice když zjistila že prohrává.
Blanče , naprostý souhlas s tím sportem. Moje děti nedělají sport až tak vrcholově, ale platí na ně to samé. To neshazování figurek je fakt důležitý. A živě pamatuji na ty slzy, obviňování a vyčítání, když zkazily poslední míč v Tiebreaku. Kromě napsaného bych ještě přidala jednu zásadní věc a to je přátelství. Všechny naše děti mají ty zásadní a dlouhotrvající kamarády ze sportu. I my jako rodiče ty kamarády známé od dětství. No a když se podaří trenéři, jako se podařili nám...
I můj syn si vybral střední skolu podle místa svého sportovního klubu.