no upřímně se děsím okamžiku, kdy moje nejmladší dceruška (rybička dory) bude muset začít s dalším cizím jazykem... vzhledem k tomu, že i v aj má problém dodnes se základním "já, ty, on, ona, ono", je mi jasné, že to bude peklo... vím, že u nás je na výběr němčina, ruština i francouzština, přesto netuším, co z toho bude nejmenší zlo... němčina je angličtině podobná, ale možná až moc, to se jí bude plést, francouzština je těžká, navíc ji nikdo z rodiny nikdy neměl, tedy nepomůžeme jí a ruština by byla fajn na mluvení, ale pochybuju, že moje zlatíčko ovládne azbuku (dodnes se mě každé září a říjen ptá, jak se píše psací F, G, g, občas dokonce i třeba K, H Q nebo q by se mne ptala asi i v květnu)

Rose,
Ja jsem měla od paté třídy ruštinu a na SS se k tomu přidala francouzština. Pak jsem v dospelosti sama ucila anglicky a nizozemsky. Mam diagnostikovanou ADD a dyslexie. Ve škole jsem nikdy nemĕla žadný úlevy. Jak jsem psala dřiv v podstatě jsem se nikdy nedostala přes azbuku hlavně psanou. Francouzština je psala Vitr se musí odsedět. Kupodivu mi šla lépe než ruština. Ale nevím, od SŠ jsem se k ní nikdy nevratila. Na základy Angličtiny jsem si našla metodu, ktera mi vyhovovala. Učili jsme se celé vĕty z pamĕti a pak jenom vymĕnuješ slova. Pro začátečníky velice efektivni. Kdybych byla na tvém místě tak budu v první řadě koukat na motivaci dítĕte a pak na to kdo ten jazyk učí a jakou metodou.