:: Za mě, ať si u nich dělají, jak chtějí, ale ať se v našem sekulárním státě nesnaží organizovat život nám, jinověrcům, a ateistům, viz politikaření Aliance pro rodinu, Hnutí pro život, zatahování vlivu katolických ultras Ordo iusris apod.

Jen bych chtěl upozornit, že nejsme v pravém smyslu sekulární stát, tj, stát, kde by sekularismus byla povinná ideologie, jako je třeba Francie.

Jsme stát spíše z ústavy církvím přejný a konfesně neutrální. Víra je uznána za věc nejen niterné svobody, ale i svobody veřejné: Projevovat ji veřejně, veřejně se k tomu shromažďovat a to i kultem i vyučováním. Stát církvím svěřil také důležité úkoly v armádě, věznicích, školství, zdravotní a sociální oblasti a uzavírání sňatků. Církve mají od státu autonomii větší než mají třeba spolky. Ani soudy nemohou do jejich vnitřních věcí vstupovat. Podle rozhodnutí ÚS nemají organizace bezvěrců právo na stejná práva, jako církve.

Je normální, že církve mají odlišnou morálku od většinové společnosti, v níž se pohybují. To je jeden z jejich pilířů, že něco, co jiní považují za normální považují za nesprávné, nevhodné atd. A je úkolem demokratického státu najít vhodný pokojný způsob soužití a zbytečně nevytvářet mučedníky.

A je logické, že když někdo věří v osobního Boha, který je stvořitel, pečovatel o svět a poslední soudce lidí, tak že vnímá potřebu nejen nápravy uvnitř sebe, ale i věcí veřejných. Ostatně TO, vtisknout společnosti obraz dlesvého přesvědčení, je PODSTATOU politické moci. A samozřejmě to dělají všichni aktivisté všech barev.

Je tedy logické, že konzervativní křesťané se o to snaží také a k tomu patří ochrana výlučnosti manželství muže a ženy, důsledky vnímání potratů jako vraždy, právo na konzervativní pojetí rodiny, ...

Od toho je pak politika a parlament, jako hlavní kolbiště, aby v tomto demokratickém mlejnku z toho umleli výsledek. Přístup k ní ale musí mít všichni.