Osobně si myslím, že ač nejsou mužské a ženské vzory fixované tak jako v historii a je to dobře, tak nějaký vliv prostě mají. Gender není čistě věcí výchovy, je to výrazně věcí pohlaví. Atd.

Nicméně si nemyslím, že by dítě zásadně poničilo, pokud bude žít vcelku v mnoha podmínkách odlišných od "heterosexuálního ideálu".

Ale určité deficity pochopitelně má. Říkáme, že dítě se nemá bít, protože se to naučí. Je logické, že špatný vztah táty k mámě se do dítěte promítne nejméně nejistotou, někdy napodobováním. Ale nejsou to nepřekonatelné věci.

Chybějící rodič je dnes dost normální věc, ale je to určitá díra pro dítě. Tady do jisté míry chybí oba, protože dítě se bude učit ze zcela alternativních podmínkách, ale i děti ze zcela NRP, kde není táta a máma, mohou vyjít zdravé.

Celé je to o pravděpodobnosti.

Určitě to bude zajímavé, až se za 30-50 let budou vyhodnocovat výsledky. Žel už u toho asi nebudu. Ale není to žádná Sodoma-Gomora, pokud samozřejmě se mezi homosexuály nepřiplete někdo reálně úchylný. Ale to musí odfiltrovat psychologické posuzování při adopci.