Přidat odpověď
Jasně, asi slovo porucha bylo špatně zvolené.
Ale ukážu, že ani tak to není tak jednoduché. Je neškodný vztah něčího manžela s kolegyní z práce, nebo sousedkou? Není, škodí druhému z manželů a dětem. A přesto ho tolerujeme, protože trestní stíhání cizoložství by asi mnoho dětí připravilo o rodiče úplně. A spoustu lidí by bylo trestáno.
Přitom si opět dokážu představit, že by někdo chtěl zažalovat občansky manžela za odškodné pro porušení věrnosti a s tím spojenou újmu.
Je neškodné, pokud se dva mladí lidé vyspí bez ochrany a kluk "udělá" holce dítě? Buď ji to donutí k potratu (což je minimálně nebezpečný zásah do těla), nebo dítě donosí a celá širší rodina bude pomáhat s dostudováním apod.
Čili představa sexuální morálky, kde byly mnohem přísnější pravidla, není automaticky nějaká zaostalost. Akorát naše liberální společnost má pravidla volnější. Což neznamená, že církevní komunita je nesmí mít přísnější. A zase je potřeba velké zdrženlivosti té komunity při prosazování svých názorů v celé společnosti, jakkoliv může být přesvědčená, že má pravdu.
BTW. hodně to souvisí i s faktem, že před např. sto lety bylo daleko více lidí svobodných, žijících v celibátu. Jednak duchovní a mniši, jednak některé profese musely o povolení k sňatku žádat (četníci, vojáci), někde se sňatek nepovažoval za možný k určité profesi. V tomto smyslu žilo daleko více lidé bez sexu.
A bylo možno třeba homosexualitu považovat za výzvu k jiné společensky prospěšné životní cestě. Zrovna před nedávnem jsem tuhle myšlenku četl od C.S.Lewise, spisovatele, jednoho z Inklings, významného křesťanského apologety z doby před, za a po WW2, autora Letopisů Narnie, přítele JRR Tolkiena (obrátil se na Tolkienovo svědectví, JRRT byl konzervativní katolík, on poměrně konzervativní anglikán), profesora středověké a renesanční anglické literatury na Oxfordu a poté na Cambrigdge.
Předchozí