Ono je to těžké-já jsem taková konzerva, že mám jednu kosmetiku, stačí mi od nich krém a víc nepotřebuju. Šampon, sprcháč...mi stačí úplně obyčejný z Lidlu, oblečení mám dokud slouží a opět mi stačí z běžného obchodu (Lidl, HaM...klidně i sekáč).Manžel je skrblík úplně, oblečení nosí do "roztrhání".
Dcera holt chce zapadnout do kolektivu a celkově mezi vrstevníky, tak řeší "značky" skoro všeho. Ví, že na to "má" a jakmile jí peníze dám, hned je utratí. I z kapesného si koupí několikátý balzám na pusu, protože je nová příchuť. Pro mě je to utrácení za blbosti, pro ni asi důležité.
Sama opravdu tápu, jak nastavit hranici. Nechci jí dát všechno na účet, uznávám, že si něco za své peníze užít může (i když jsou to z mého pohledu blbosti), ale zase mi přijde škoda dát jí vše volně k dispozici. Třeba jednou ocení že má našetřeno slušný základ na studium(třeba v zahraničí), nebo na své koníčky....