O Bohu se píše, že je laskavý i hrozný. Přísný i milostivý. Žárlivě milující člověka. Dá se říct, že je nebezpečný. (Zrovna v poslední době jsem četl Dvě věže a Gandalf tam v tomto duchu vysvětluje, že je sám opravdu nebezpečný.)

Není to strejda na obláčku s laskavým přezíráním hledící na zemi.

Je to Bůh který nenávidí zlo a zlem je i to, pokud se lidé odchylují od jeho řádů, které postupně zjevoval v Bibli zapsané řadou autorů od doby Mojžíše po 1. století po Kr. Není liberál, ale král. Mnoho z jeho slova má zjevné důvody (nepokradeš, nezavraždíš), ale jsou věci, které třeba v danou dobu úplně nechápeme (třeba i striktní náhled na smilstvo). To, že společnost žije nějak po svém ho jednak trápí, ale jednak se tím nenechá rozhodit a nezmění kvůli tomu svoje měřítka.

A zcela v duchu apoštolského vyznání: Jednou se jeho syn Ježíš Kristus vrátí soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce.

Soud znamená, že budou odhaleny a napraveny všechny svévole a všechno zlo a jejich pachatelé dostanou odplatu, pokud jim už nebylo odpuštěno.