Sovice, s tím EQ můžeš mít pravdu.

Trochu jsem nad tím přemýšlel a to, snad máš pravdu, že něco není původní záměr nemusí být nutně odmítání toho člověka, ba ani té orientace. Nemám rád evangelikální heslo, že Ježíš miloval hříšníka a nenáviděl hřích. Jeden poměrně moderní letniční pastor se v jednom svém textu ptal, jestli to jde. A jestli to Ježíš opravdu dělal. A kdyby to dělal, zda by k němu hříšníci přicházeli pro pomoc.

Já to vnímal homosexualitu (nikoli homosexuály!) doteď jako ani ne jako nemoc, ale technicky řečeno poruchu proti standardům vloženým do světa. Obecně je součástí evangelikální víry určitá poloha mezi tím, že svět je krásně stvořen a že je zlem zničen. Včetně nás samých, jako jeho součásti. Koneckonců Kalvín (velký vzor evangelikalismu) jasně říkal, že svět ve zlém leží a každý člověk je do té míry zkažený, že sám není schopen ani nápravy ani rozpoznání toho a jedině ten, nad kým se Bůh slituje a přivede ho sám k pokání bude zachráněn.

Možná ale je i to, že prostě v onom zkaženém světě, kde jsme nějak zkaženi všichni (v tom není vůbec rozdíl mezi homosexuály a jinými lidmi, všichni jsme hříšníci), prostě Bůh už na to nehledí jako na něco, co má být "napraveno" k původním záměrům, ale třeba i jinak, třeba věrným svazkem.

Potíž je, že jednak Bůh skrze Mojžíšův zákon společenství Izraele homosexuální praxi zakázal pod trestem smrti (ale tam bylo těch trestů smrti spoustu, třeba na práci v sobotu, nebo na cizoložství, ba i předmanželský sex). A pak mnoho z toho zopakoval ke Kristu obrácený apoštol Pavel (původně farizeus, člen hnutí z něhož se zrodil dnešní judaismus) v listu Římanům a pak v 1.Kor 6.9 a v 1.Tim 1.10. Dost jsem to studoval, protože antické reálie jsou hodně důležité pro pochopení prvotní církve a je jasné, že v Řím odsoudil homosexualitu, která byla jako určitá dekadence praktikována hromadně římskými vyššími vrstvami. Někteří římští filozofové dokonce cítili třeba se vyjádřit, že i láska s ženami má co do sebe. Ale manželství v Římě zůstalo velkou věcí k plození dětí a ochraně rodiny, proto se nám zachovalo v rámci římského práva po tisíciletí. (Zase je zajímavé, jak to ale v různých evropských kuturách nabralo různé právní zvaklosti.)

V Korinťanech (btw. Korint bylo námořnické město se vším, co k tomu patřilo) píše, že kdo praktikuje homosexualitu, nedostane se do Božího království a směřuje podle volby slov (arsenokoites, malakoi) k homosexualitě spíše řeckého střihu, tj. vztahům, kdy starší muž-občan uváděl mladíka do společnosti a v řadě případů s ním měl i sex. Některé městské státy to zakazovali, ale byla to rozšířená praxe. Vůbec řecký model manželství byl zvláštní, vedle manželky měli muži i "kulturní společnice" a samozřejmě otrokyně. (Opět, bavíme se o horních patrech společnosti, průměrný švec, byť občan, si takto nežil, natož bezprávný otrok.)

Z toho je logický argument dnešních homosexálních křesťanů, že oni jsou jiní. Že chtějí vlastně jen podobně věrné vztahy. Mám známého, odborníka na tohle, který kolem evangelikálních církví pečuje (sám gay) o obě skupiny homosexuálů, z nichž to žádná nemá lehké v církvi. O ty, co se jako on rozhodli pro život v celibátu jako to správné a o ty co se rozhodli pro věrný párový život.

Samozřejmě, evangelikální církve většinově odmítli prohlášení ETF a ČCE k tomuto v podstatě jako ohýbání Bible.

Ta polívka je kvůli aktivistům všech stran moc zkalená a těžko v tom najít jasné řešení, proto si myslím, že je jednak občansky velmi dobře, co a jak bylo přijato, byť bych šel o pár kousků dál jasným prohlášením ekvivalence a vypořádával se s "obchodem" s dětmi jinudy. Nebránil bych ani adopcím, protože prostě na OSPODech je posoudit, kdo je lepší a přijatelný. (A mnoho manželských párů s 2-3 vlastními dětmi zažilo při posuzování pro NRP na střídačku, že jednou byl špatný rodič on, jindy ona.)

Z hlediska církví bych k tomu přistupoval podle pravidla nechat žít. Akorát to má háček, že u evangelikálů se praktikuje kázeň vůči zřejmým hříšníkům, čili pokud někdo třeba začne žít na hromádce, tak je to na vyloučení. Ale většinou se mu doporučí, zda v tichosti nechce odejít. Čili ti lidé spíš žijí při sborech než ve sborech.

A pak, je tu otázka ekumeny: Velde sebe budou muset žít ty církve, které požehnání svazkům homosexuálů praktikují a které ho odmítají. (ŘKC zaujala pozici kočkopsa.) A nejde o to, abychom se navzájem prokleli a prohlásili za nekřesťany. To opravdu není imho Boží cíl.