Renko, to asi jak která babička - já měla babičku velmi vnoučata rozvíjející. Krom osobní domácí péče, kdy nás se sestřenicemi průběžne naučila všechny možné ruční práce, mě pravidelně vozila na balet, na flétnu, na zpěv a na výtvarku a učila se se mnou němčinu. Taky se mnou zpívala, nedávno jsem našla její soupis lidovek, které jsem s ní ve třech letech zpívala, bylo jich už tehdy 57. Bráchu zase naučila spoustu dovedností, které díky svému postižení zvládal obtížně nebo vůbec - například pít brčkem, pomohla ho odplenovat a dost ho rozmluvila.
Ano, přitom vařila, starala se o dědu, v létě se na chatě rejpala v zahrádce, ale rozhodně jsme nebyli jen tak vlající kolem ní, věnovala se nám osobně dost, děda taky - s tím jsme zase hráli různě karty, deskovky,na chatě s náma stavěl bunkry, hrál šipky nebo badmington. Když jsem se narodila, oběma bylo 60, jsem ze 4 vnoučat to nejstarší, a protože jsme i blízko bydleli, vysvobodila mi babička ze spárů jesliček, kam jsem po půl roce chození/nechození už nikdy nemusela a pak jsem šla až rovnou do školy. Děda pracoval i v důchodu docela dlouho, měl kancelářskou práci a bavila ho, tak přesluhoval.