Nemyslím, že je nezbytné mít "další" nemovitost.

Myslím, že úplně stačí mít vlastní bydlení (ať už fakt vlastní, nebo u dětí), že člověk prostě z toho důchodu nemusí platit nájem...

Byť je to zkratkovitá úvaha, protože my barákoví dobře víme, že barák je drahá hračka.

+ nějakou tu úsporu...

Ono je to taky o tom, i u pracujících, do kdy živíš děti, tj. do kdy z tvýho platu živíš víc lidí, než sebe...

Třeba moje máti (i tety...), i když jsou to normální zaměstnanci na běžných pozicích a vydělávaly tedy normální platy, vzhledem k tomu, že my děti jsme vypadly do životů v jejich max. nějakých 45 letech, měly prostě víc než 15 let pracovního života, kdy už ze svého platu živí jen sebe... Takže měly dost času si i našetřit (protože vlastně z toho samého platu, ze kterého živily i děti, pak žily samy...)

Naproti tomu třeba můj muž, kterému až naše mládě bude promovat (v řádném termínu předpokládám) bude 65-66 let, tak holt, kdyby si nenašetřil teď (i když pořád živí jedno velké na vysoké a druhé malé na základce), tak nic nestihne...

Ale to už je právě i o té individuální zodpovědnosti, včetně toho, jestli ze mzdy něco ušetřím nebo všechno utratím, kolik, kdy (a s kým) si pořídím dětí, jestli si vezmu tu hypotéku a budu žít s užším rozpočtem, nebo budu žít v nájmu (a třeba si ho nechám platit státem)...