Rudolfa jsem taky nečetla, kromě Operace mé dcery, ta byla pro dospělé. Dívčí románky jsem upřímně nenáviděla a stejně tak nenávidím i romantické knihy pro ženy.
Zároveň nemám ráda ani vysoce uměleckou literaturu. Po revoluci jsem se těšila, že začnou vycházet ty úžasné knizky, co dosud vycházet nesmělý, takže jsem si nakoupila plno Vaculíka, Škvoreckého, Kundery, Klimy, Lustiga a nic z toho se mi nelíbilo, většinou jsem to ani nedočetla. Jediné, co se mi líbilo byly detektivky o poručíku Borůvkovi a Černí baroni. Nemám ráda ani Hrabala nebo Fuchse. Nedá se to číst. Mám ráda knížky, které jsou z běžného života, jdou tam sympatičtí hrdinové, s nimiž se můžu ztotožnit, dej pěkně odsýpá, autor neexperimentuje s jazykem, ani s ničím jiným. Po revoluci jsem se vrhla na cizojazyčné detektivky a thrillery a v podstatě jsem jim věrná dodnes. Občas už vyjde v tomto žánru něco dobrého i česky.