Přidat odpověď
Čumčo,
hele na jedné straně se mluví o tom, jak jsou částečné úvazky problém, na druhé straně můj muž je na částečný úvazek zaměstnán po celý svůj profesní život, v současné době dokonce na dva částečné úvazky u dvou různých institucí. Jeden v akademickém prostředí, kde jsou pidiúvazky běžné, druhý má v instituci, která by ho chtěla sice na plný, ale tolik času jim muž nevěnuje, tak ho prostě berou i na třetinový, jak si určí. Takže... ono to jde už teď, asi stačí trochu chtít.
Já nejsem mzdová účetní, takže nejsem schopna říct, jak a co by bylo potřeba udělat jinak a líp a co má stát změnit. Jen vidím, že zjevně NĚKDE prostě částečné úvazky nejsou sprosté slovo a normálně dávno fungují.
Plus za sebe tedy částečné úvazky nevidím jako systematické a dlouhodobé řešení situace žen, protože 1) ekonomicky se z nich stejně neuživí, 2) profesně se v nich maximálně udrží v obraze, ale nebudou třeba postupovat v hierarchii směrem nahoru, 3) odrazí se to na jejich důchodu, 4) stále se konzervuje stav, kdy svoji práci obětuje hlavně žena. Takže mi to přijde jako dobré krátkodobé řešení, aby žena nebyla úplně odstavená v době péče o nejmenší děti, ale být na částečném úvazku třeba většinu kariéry už nese výše jmenovaná negativa. Jo kdyby byli na těch částečných úvazcích častěji muži, nebo kdyby OČR a podobná "rodičovská nepohodlnost" byla normou i u mužů, aby ženy pořád nevyžíraly tu stereotypní roli neperspektivních zaměstnanců, byla by to asi jiná káva.
Předchozí