Tak v pubertě jednoznačně vedl Stanislav Rudolf a jeho dívčí románky - Milionová holka, Nebreč, Lucie, měla jsem moc ráda i To jsme prosím nebrali. Pak Foglarovky - ty jsem objevila až někdy kolem 16ti let, hltala jsem všechny, P
Samozřejmě Šmahelová - Velké trápení a Já a moji drazí, to miluju dodnes a jsem schopná si to přečíst. Kája Mařík mě pro změnu moc nezaujal, zdálo se mi to moc čítankové. Kutinová fajn, ale srdcovka to nebyla. Milovala jsem třeba i Filozofskou historii od Jiráska nebo Zapadlé vlastence )) Lanczovou jsem přečetla snad celou, ale je to, jak tu někdo píše, děsnej výplach )), ale odpočívalo se u toho hezky. Pak třeba František Kožík a zákon věrných strážců.

No a později - Stýblová, Frýbová, Loukotková, Páral - ale jen něco. Od Párala jednoznačně Milenci a vrazi, od Stýblové Skalpel prosím a Nevěra, od Frýbové Mafie po česku, od Loukotkové Medúza nebo Odměna, zbytek mě až tak neoslovil.Jo a ještě Moravcová - třeba Zátiší s citadelou. Celkově v dospělosti jsem už moc novou beletrii nečetla, spíš populárně naučnou.

Akorát teď jsem četla knížku Moja studená vojna a další díly (ale jen proto, že to napsal jeden můj známý )) ale stálo to za to. Pro zajímavost, znáte někdo? Autor je teda Slovák, ale žije v Česku.