No tak u některých profesí tak nějak ten šéf nad pracovníky je...když jsem učitel na ZŠ, tak nad sebou velmi pravděpodobně budu mít ředitele...a jestli by teda učitel měl odučit pět let a jít jinam...no, do jiné školy může, ale zase pod nadřízeného, ouha.

Mně nepřijde vůbec divné, že někteří lidé chtějí pracovat na sebe a řídit si život sami a jiní jsou oukej, když se jim řekne, co mají dělat. Asi by těžko šla vytvořit nějaká hierarichie v institucích, kde být musí, kdyby si nikdo nechtěl nechat "rozkazovat".

Věřím, že jsi byla spokojená s tím, jaký pracovní život jsi vedla a to je fajn, fandím schopným lidem, protože sama takové koule nemám, ale zdá se mi, že opakovaně vyjadřuješ takové blazeované pohrdáníčko nad těmi, kteří se "neudělali pro sebe".

K tématu, ferratu nepolezu, mám problém s ramenem, ale nabídnu, že budu v cíli dělat svačinářku a povedu evidenci vráceného vybavení. Z účasti na hraní Aktivit bych dostala osypky, ale nabídnu se jako zapisovatel výsledků nebo pořizovatel fotek. V noci se bojím do lesa, ale nabídnu se, že mezitím připravím krátký powerpoint o té exkurzi do mezinárodní školy. Atd. atd. Prostě chci jet, ale dopředu řeknu, že se budu podílet na tvorbě týmového ducha nějak jinak, po svém. Vím, o čem mluvím, nejsem typ na společenské hry, ani sporťák, ale pokud si s kolegy rozumím (jakžtakž), tak proč se s nimi nepoznat i jinak. Na druhou stranu, nikdy jsem nad sebou neměla šéfa, který by mě nutil do něčeho, co by mi bylo proti srsti, takže pokud se to někde takhle na sílu děje, byly by tam moje strategie třeba k ničemu. Mezi kamarády fungují, chválabohu .

Ale - jednou jsem se hecla a zúčastnila se takové indoor pevnosti Boyard a musím říct, že jsem se dobře bavila a dokonce jsem u některých disciplin byla co k čemu. Vyfásla jsem do týmu takové pivní strejce a byla s nima sranda, vůbec to nežrali a měli k tomu vtipné poznámky, nasmála jsem se . Byla jsem na té akci jako školitelka a oni mě přemluvili k účasti na zábavné části dne "paní učitelkooo, pojďte taky...".