"A neuměla jsem se s dětmi spřátelit, jen jsem tam stála a čuměla. Musel mě někdo oslovit a začít sám, pak to šlo."

tohle je spíš ostych
kdoví, nakolik tě hned v dětství ovlivnilo to, že jsi nikdy nechodila do školky, nastoupit potom do první třídy mezi velký kolektiv, to musí být pro šestileťáka skoro masakr, navíc jsi přišla o tu milovanou babičku, žádné dítě by si nemělo v tomto věku projít tím, že slyší nejbližší osobu z vedlejší místnosti křičet bolestí

vždycky jsem měla pocit, že tě nikdo neučil říct, co bys ty chtěla, co se tobě líbí, nepovzbuzoval tě a nepodporoval v tom, aby sis sama vybrala svoji cestu - některý věci si člověk fakt musí vybrat sám (mateřství, profese).