čumčo, já ti nevím, já do školky chodila, taky jsme žili na sídlišti, kolem mne bylo vždycky hodně dětí (i) v podobném věku, vždycky jsme měli nějaké partičky, od malinka jsem se musela umět vymezit vůči věcem, které jsem nechtěla, trochu zapracovat, abych prosadila svou, vyzkoušela jsem si, jaké to je, když se mnou někdo chce manipulovat a taky naopak jak snadné je zmanipulovat někoho jiného, byla jsem v pozici toho, co stojí stranou, stejně jako i v pozici vůdce smečky... a stejně tak jsem už od mala utíkala i do samoty a potřebovala být chvíli sama... potřebovala jsem to vyvážit a čím jsem starší, tím víc času potřebuju o samotě, abych vyvážila čas s lidmi... dodnes si umím užít společenský večer, pokecat s lidmi, bavit se, ale kdyby to mělo být každý týden, bylo by to příliš... stejně tak jsem ráda, že naše firemní akce jsou vždy jen na jeden večer, tři dny v kuse bych to asi nedala (a to mám své kolegy poměrně dost ráda)