"nic jako "trapné ticho" neexistuje
"
no to ne... trapné ticho ne... ale neutuchající ruch ano
miluju svého muže, miluju své děti, ale když přijdu domů a nikdo tam není, to je taková NÁDHERA... a pak se vrátí domů a začnou mluvit a dýchat a cinkat a ptát se mě a drbat se a chodit a cvakat tužkou a všechno...
a když pak jdou všichni spát, konečně je chvíli TICHO a já můžu nabrat trochu energie...
nejhorší je, že tohle se i špatně vysvětluje, já se vždycky cítím provinile, když si uvědomím, jak moc mi budou chybět, až se děti odstěhují a ten ruch už tam nebude, ale teď prostě často toužím po chaloupce někde v lese, kam se dostanu jen svým terénním autem (nemám ani jedno) a široko daleko žádný člověk...