Čumčo,
pro ty lidi je přijatelné aspoň nějaké zdůvodnění toho, proč to tak je. Ono to bude propojené, introvert se snáz stane úzkostným z komunikace s lidmi, než extrovert, určitě bude mnohem víc vyčerpaný ve společnosti lidí, zvlášť, když mu to nesedne. Snáz se taky stane terčem šikany a i když touží po kamarádství, hůř si ho hledá a je na něj i náročnější ve smyslu souznění s tou osobou.
Sama preferuju spíš společnost jednoho člověka, než úplnou samotu, ale je těžké takového člověka najít a udržet, protože jeho představy můžou být jiné. Část života jsem se chovala skoro extrovertně, byla to podmínka mého partnera, že trávení času jen ve dvou bude vynahrazeno tím, že on bude moci strávit čas s jinými lidmi a že pak s nimi třeba pojedeme i na dovolenou. Cizí lidi s námi pak jezdili i na výlety a časem jsem z té skupiny odpadla já a partner zůstal. Teď jsem hodně sama a nějak to zvládám, ale prostě společnost spřízněné duše by byla lepší. Ale moje spřízněné duše vždycky utíkají směrem k větší společnosti a já zůstanu za nimi. Ale už to mám tak, že radši sama, než se skupině.