No, naši společenští nebyli vůbec. Maminka v mládí ráda tancovala, ale táta to neuměl, tak se toho vzdala. Ale chodili hodně do kina a do divadla, na procházky, když jsem byla malá, tak jsme co 14 dní jezdili vždy v neděli k druhé babičce a dědečkovi na venkov na oběd. Taky si pamatuju, že k nám chodil na návštěvu jeden pár a ti měli německého ovčáka Rexe. Já jsem toho psa milovala, vždycky jsem se těšila, že přijdou. Ale to bylo v mém hodně raném dětství. Oni byli o dost starši než naši a brzy pak zemřeli. Znali se nějak z práce. A taky jsme jezdívali na návštěvu za tou maminčinou kamarádkou, co pak zemřela. Byla vdaná na vesnici, měla dceru asi o 5 let starší než já. S tou jsme se hodně stýkali, maminka ji měla strašně ráda, i táta, zatímco tu druhou maminčinu kamarádku táta nesnášel a tvrdil, že je to blbá slepice. Kupodivu jim tohle přátelství vydrželo až do pozdního věku, stýkaly se až když jim bylo hodně přes 80, pak kamarádka onemocněla Alzheimerem a bylo to v háji. Znaly se už z gymplu, chodily spolu do třídy
Jo, a pak měla maminka bývalou kolegyni, která se vyznačovala tím, že přišla vždycky na návštěvu, když se to nejmíň hodilo, třeba maminka prala nebo myla okna, případně jsme malovali. A vždycky se u nás usadila s kafíčkem a aspoň 3 hodiny se ani nehnula.
Takže jsme nebyli úplní asociálove, jak si teď uvědomuju.