Tak já jsem vyrostla v rodině, kam se průběžně sjíždělo každý týden na návštěvy příbuzenstvo (což bylo fajn) a kamarádky jsem regulované neměla. Přesto mi stačila jedna nejlepší a mám to tak dodnes.

Ale třeba z druhé strany rodiny mám babičku, která zjevně je introvert, ale celý život je přesvědčená, že se musí za každou cenu nutit do socializace (i když je nejvíc spokojená sama), protože kdo se co nejvíc nedruží, je nafoukanej, a i když je sama náturou samotář, považuje to za osobnostní vadu, se kterou musí cíleně bojovat a překonávat se, protože nedružit se je špatně.
A třeba mne jako dítě strašně vždycky tlačila do kontaktu s cizími lidmi, "tam jsou nějaké děti, musíš se s nimi jít kamarádit, nemůžeš si hrát sama" apod.