"tam jsou nějaké děti, musíš se s nimi jít kamarádit, nemůžeš si hrát sama"

v tomto směru se u nás s oblibou vzpomíná na scénku, kdy sestra už jako rozvedená matka měla rande s nějakým chlapíkem a protože měla s sebou i dcerku (cca 3 roky), sešli se v mekáči a že tam je hrací koutek a neteř říká "jdu se podívat, jestli jsou tam nějaké děti" a on říká sestře "to je v pohodě, určitě tam někdo bude, to si pohrajou", načež neteř se vrátila a se slovy "hm, jsou tam" se usadila ke stolku a odmítala se hnout
u ní teda nešlo o nějaký projev introvertní povahy, jen nesnášela malé děti, vždycky byla nejspokojenější, když kolem byli jen dospělí - myslím, že jí vyhovovalo nemuset brát na nikoho ohled a být ta, na kterou bere ohled každý