V roce 1989 jsme měli tréninkovou fyzikální soutěž v Soproni mezi námi, Rakušáky a Maďary. No samozřejmě jsme museli jet přes Blavu a Budapešť, nikoli skrz Vídeň. Rakušáci to měli kousek a Maďaři taky.

No a tam nás kluci z Rakouska pozvali do cukrárny. To už byla "kapitalistická" cukrárna, takže ceny byly 80 Kčs za pohár (5,20 stál oběd ve jídelně G, 2 Kč nanuk, 3,20 plnotučné mléko). Ale Rakušáci nás pozvali. Pohár se slunečníčkem. Valil jsem na to oči...

Přivezl jsem si odtud Ketézer szó, naše významné provolání Pražského jara 1968 Dvatisíce slov Ludvíka Vaculíka - v maďarštině. Jako suvenýr. Akorát jsem se bál, aby mi to na slovenské hranici nevyhmátli, tam by tomu mohli rozumět...