Bouřko, rozumím, syn naštěstí z neúspěchu nějaké afekty nikdy neměl, on vlastně do 5.třídy měl i bez učení samé jedničky, později už to úplně samo tak nešlo a sem tam se taky něco nepovedlo, byl z toho někdy smutný, někdy vzteklý, má odjakživa u všeho tendence obviňovat z nějakého neúspěchu okolí, že on za to nemůže...ale vždycky jsme mu říkali, že je to jenom známka a že se s tím vždycky dá něco dělat, nějak to opravit a nic to nevypovídá o tom, jaký je. Ale u některých dětí to asi nestačí. U nás ohledně učení asi pořád trochu řešíme to, že si všechno nechává na poslední chvíli a pak z toho šílí, že je toho moc a nenechá si vysvětlit, že kdyby to dělal průběžně, tak toho nebude mít tolik najednou a takový stres. Vždycky jsem mu byla ochotná s čímkoli pomoct, ale on často prostě nechce a pak se v tom holt plácá. Ale když nechce, tak ho stejně nedonutím