babi, stará zkušenost, šly jsem s kamarádkou přechod nejdřív Malé Fatry, o rok později Nízkých Tater, natěžko, spaly jsme v útulnách - před dětmi, tedy cca před 15 lety. Už tehdy jsme měly rolničku a občas "zahalasily". Nepotkaly jsme třeba celý den člověka nebo jen pár, na prstech dvou rukou by se spočítali (večer samozřejmě jo). Na Fatře jsem měla větší bázeň z bouřky na hřebeni. Na Chopoku jsme mluvily se dvěma kluky, kteří šli opačnou trasu, a ti nás upozornili na medvědí stopu, kterou cestou viděli. Je fakt, že jednou padla mlha, zrovna když jsme se prodíraly velkou pasekou, kde byly už vysázené malé stromky, ale hlavně byla celá porostlá maliníkem a plná zralých malin. Jo, cpaly jsme se, ale tehdy nás napadlo, že jestli v té mlze někde tam sedí medvěd a láduje se taky malinama, tak mu dost dobře můžeme spadnout přímo do klína a příjemná představa to nebyla . No a pak zanedlouho po našem návratu vyšel tuším v Reflexu? článek s titulem (nepřesně) "Donovaly - medvědí vesnice", kde právě upozorňovali na rizika spojená se setkáním s chlupáčem, z Donoval jsem tehdy vyrážely .

Dneska bych už asi sama nešla, sama s dětma taky ne. Zaujalo mě to zjištění, které zaznělo v diskusi, že na skupinku od určitého počtu členů medvěd nezaútočí, ale zase ta samota bylo přesně to, proč člověk šel...