Lei, dříve jsem se také nebála. I když jsem věděla, že medvědi v těch končinách žijí, i když jsem vídala jejich čerstvý trus a jiné stopy přítomnosti, slyšela jejich řvaní. Chodili jsme s partou i sami s MM, pak s dětmi, pak zase sami s MM, pak sama. Ještě loni jsem byla úplně v klidu. Spoléhala jsem na medvědí plachost.
Teď si právě myslím, že se během posledních let jejich chování mění, a budu muset změnit tedy i to svoje. Nezávisle na medvědech spím teď k stáru po útulnách, ne pohozená někde kousek od cesty, jako s MM ještě před deseti lety, takže věšení jídla někam stranou již neřeším.

Vzhledem k té stále malé pravděpodobnosti setkání s odrzlým medvědem to ale vidím na "klid a zhluboka dýchat", možná pořídit pepřák pro lepší pocit. Uvidím za pár týdnů, až to bude aktuální.