Inko, přesně tak.
A v tom je podle mě celé tajemství.
Buchta, knedlík, sádlo, klobása... od všeho si klidně dát, ale jednou za čas a přiměřené množství.
Jednoduchost, střídmost, přirozený pohyb, čerstvý vzduch, spánek.
Řekla bych, že dneska máme hodně posunuté normy ohledně množství i skladby jídla. Ládujeme se z chuti, ze stresu, jen proto, že všude kolem sebe máme hromady přístupného jídla, z velké části právě toho průmyslově zpracovaného nevhodného.
Objevujeme módní trendy jako "přerušovaný půst", čemuž by se naši prarodiče od srdce zasmáli, protože nejíst od večeře do snídaně bylo zcela normální.