Čumčo, že věřící nežije "podle desatera" nevypovídá o víře (ani té jeho osobní, ani o víře obecně), ale jen o tom, že dotyčný je prostě jen slabý a selhávající člověk jako všichni
Povýšenost a nadřazenost je špatně, ale zase - všichni podléháme slabostem, věřící nevyjímajíc.
To je zavádějící představa, že věřící člověk je automaticky mravnější a nějak viditelně "kvalitnější" než ostatní. Víra by ho měla vést k nějakému nazírání na sebe, lidi, svět, život... a v důsledku i k nějakému konání, ale to je cesta, proces, to není hotová věc.