vrtáku, učila jsem na učňáku a měla jsem těchto dětí tak polovinu třídu. A je to k zešílení, pro učitele i pro spolužáky. Když nemluví jeden, začne druhý. Třetí se začne dohadovat o něčem jiném, čtvrtý se diví proč by měl mít sešit, pátej chce na záchod, šestej samozřejmě taky. To vše najednou. Údiv: "Proč bychom se TOHLE (cokoli) měli jako učit? To my NIKDY nebudeme potřebovat!" další žádost o návštěvu toalety, další diskuse. Jeden ťuká rukama do lavice, druhý začne hned taky. Třetí chce otevřít okno, čtvrtý ho zavřít. Pátý zjistí, že mu nepíše propiska, šestý se jde k umyvadlu napít. První se přidává, chce taky. Přesazen nechce být nikdy nikdo, poznámka a nevhodné chování vede k diskusi se zbytkem třídy. Ale ve třídě není jen těchto šest. Je tam nejmíň deset dětí, které tohle nebaví. Nechtějí chodit do školy, kde pořád někdo dělá binec. Chtějí klid, odsedět si to tam, vyučit se. A dalších deset to všechno hlasitě komentuje, přidává se na tu či onu stranu. Každý učitel si hledá svoje mechanismy, jak s tou třídou pracovat. Ale takový to "on má jen ADHD a pořád mluví, nevím proč to učitelce vadí" tak tomu se musím smát.
Na závěr snad jen to, že předčasně učňák opouštějí děti ne kvůli prospěchu, ale právě kvůli chování.