Na gymplech rozhodně nejsou jen klidné typy. Studenti tam jsou normálního rozložení temperamentu, také mají dys- a jiné poruchy, potíže... jen jsou tedy asi chytřejší a/nebo je rodiče dokopali se víc učit. Ti "nejzlobivější" tam pak bývají ti nejbystřejší, protože na biflování, které by je na gympl dostalo i s nižším intelektem, nemají sicflajš, a nikdo je do něj nedokope. Takže nejen pruděj, ale ještě to často dělaj sofistikovaně, pokud je nějaký pedagog štve. Na druhou stranu jsou-li motivovaní, možná se dokážou lépe s věcí popasovat - hledají cesty, jak "na sebe" - meditace, způsoby soustředění - jak psala Pole, že synovi pomáhá hraní šachů, aby se zabavil a nemluvil; můj syn ví, že si musí dávat delší klidné pauzy o samotě, aby zvládl ten čas, kdy se potřebuje chovat s ohledem na ostatní, sporty či umělecké činnosti, které trénují soustředění, sebeovládání, poskytují uvolnění.

Ale to, že to možná gymnazisti zvládají lépe, než studenti maturitního oboru na učňáku, neznamená, že student SOU to nemá či nemůže zvládat vůbec.

To je jako s češtinou - může být na 1 - 2, ale i 3 - 4 stojí za snahu, ne, že na to kašlu rovnou.

Prostě v těch 16 už by člověk měl pomalu chápat problém, a pracovat s ním. Ne kvůli rodičům a učitelkám, ale pro sebe.