Nejsem o moc mladší, ale u nás se ve škole povídalo v hodinách dost, a nebyli to jen "zlobiví" kluci.
A ano, u někoho jsme si to třeba nedovolili, ale byly hodiny, kde si učitelka "neškrtla". A když mi zakázala kreslit si, tak ztratila posledního spolupracujícího. Ostatní ji ignorovali permanentně. A to jsme byli výběrová třída, většina z nás šla na gymnázium, pár na průmku. Všichni na maturitní obory.
Na gymplu jsem já byla permanentní vyrušovač. Při matice jsem paralelně s učitelkou vykládala pomaleji chápajícím spolužačkám, a jo, učitelku to rušilo a napomínala mě, ale já prostě "musela". Poznámky jsem nedostávala, rodiče do školy nikdo nevolal. Měla jsem s učiteli většinou celkem dobrý vztah, takže jsme si to nějak vykomunikovali.
Nejhorší jsem bývala při angličtině, jak mi nešla a nebavila mě, neexistoval způsob, jak mě umlčet. Nakonec jsme s učitelem uzavřeli nepsanou dohodu, po tom, co jsem mu sdělila, že z angličtiny nehodlám maturovat, on mě přestal týrat hlasitým čtením a konverzací, a já přestala vyrušovat a v hodinách jsem si většinou četla. Písemky jsem vždy zvládla tak nějak na trojku, takže vše probíhalo ke vzájemné spokojenosti.
A to nemám ADHD, byla jsem vždy spíš "poslušný vzorňas" a na vysvědčení jsem měla většinou jedničky, na gymplu pak i dvojky, trojku jen z angličtiny a sem tam i z něčeho jiného, a to až v posledních ročnících.
A zdaleka jsem nebyla jediný ani nejhorší rušič.