U nás na G těsně před revolucí byly taky všechny tři verze oslovování: vykání a příjmení, ti milejší vykání a křestní a třídní si pak s námi dohodl, že nám bude tykat, alespoň myslím.

Co se týče soudruhování, tak třídní to na začátku jasně odmítl, že s námi nepásl dobytek, abychom byli soudruzi, tj. kamarádi a většina tolerovala ""Paní profesorko"". Neměli rádi ""učitelko"", vyhrožovali nám, že nám budou říka ""milé děti"". Jen ředitel a pár dalších byli soudruzi.

BTW. V roce 1988? kluci udělali nástěnku k únoru na jedné půlce Vítězný únor, na druhé založení dadaistické skupiny. A vedle toho koláž údajně na téma Nezvalova verše ...nám nový čas na Orloji bije, náš únor patří do jara... . Byl tam orloj, smrtka, padající láhev alkoholu, ...

Obě nepřežily 2 dny...