Přidat odpověď
Yuki, dočítám jen tak zběžně, ale tohle mě zaujalo:
"naší kluci taky nechtěli nic měnit, a je to normální, děti mají obavy, že to jinde nebude jiný a navíc tam nikoho neznají, takže je dobrý v tomto jít proti jejich vůli, to jsem taky psávala už dřív"
Nějak nevím - jako jo, na jednu stranu je pochopitelné a normální, že děti mají obavy a že se jim do změny nechce...ALE - co když to nakonec v nové škole opravdu nebude o moc jiné (a že se to klidně stát může), co potom? Představuju si, jak syna přemluvím ke změně, půjdu proti jeho vůli, budu argumentovat tím, že tam to bude jiné, lepší, vyzdvihnu pozitiva, důvody...a ono to nakonec nebude o nic lepší a jeho důvěra ke mně bude značně pošramocená. Ale třeba na to koukám špatně...každopádně jsem moc ráda, že jsme měli kolem sebe ty možnosti a že jsme vybrali tak, že jsme měnit nemuseli. Ale s přechodem na střední je před námi obrovská změna, tak doufám, že to všichni ustojíme nějak v pohodě.
Předchozí