Cimbur, když jsem byla měsíc v porodnici, vařili prostě příšerně. V naší skupině neonatologických matek nebyl nikdo, kdo by to dokázal jíst (a to jsme se snažily jako ve školce - vždy aspoň ochutnat). Tak jsme holt s ostatními matkami udělaly služby a každý den šel někdo do pizzerie pro hromadu krabic. Také nás naštěstí zásobovaly rodiny.
Ten měsíc jsem zjevně přežila.
Moje maminka, která vydrží a sní jinak prakticky cokoli, v té nemocnici ležela nějakou dobu přede mnou a dodnes na tu hrůzu vzpomíná.

Ale co mě děsilo - sestřičky na oddělení dostávaly TO SAMÉ a fakt to jedly. Těch mi teda bylo líto mnohem vic. Nevím, nakolik je běžné, že se personál stravuje s pacienty, ale tam zrovna jo.