Agatho,
hrozně záleží na tom, co je to za studium... jestli je to nějaký "měkký" okecávací obor, tak se to nejspíš zvládnout dá (a pokud je to obor, o který se beztak zajímáš, tak nejspíš spoustu věcí už víš a nebudeš se je muset učit). Pokud je to něco, na co se člověk fakt musí šrotit (typu medicína, farmakologie atd.) a musí znát spoustu názvů a dat, která se nedají logicky odvodit, tak si to nedokážu představit.

Z mojí zkušenosti - po čtyřicítce to všechno ještě jde, energie má člověk dost a tak. Pro mě byla velká rána padesátka - zřejmě v souvislosti s přechodem. Velký propad energetické hladiny - a zdraví. A i změna osobního nastavení - zřejmě související s tou energií - fakt už nemám chuť / náladu zabývat se věcmi, které považuju za zbytečné (viz. jak tu někdo zmiňoval "psát diplomku proto, abych se naučila psát diplomku") - jsem v životní fázi (a kdo ví, kolik času budu mít), kdy bych si KONEČNĚ mohla dělat, co chci - ve smyslu zařídit život tak, aby v tom bylo mě dobře - kdy nemusím brát ohledy na to, že bych měla dělat kariéru (abych vydělávala rozumné peníze a mohla si zařídit bydlení atd.), měla myslet na děti a jejich potřeby a přizpůsobovat sebe potřebám okolí - teď mám šanci si konečně žít alespoň částečně po svém - dokud na to mám ještě trochu těch sil a zdraví - takže školu bych vnímala jako velmi úkornou (zvlášť s činnostmi, které se dělají jen pro to, aby se vyvíjela / vykazovala činnost).
Vnímám teď víc to, že mi ubývá času - a nechci ho promarnit zbytečnostmi.