Já začala dálkově studovat soc.pedagogiku ve 42 letech. Docela mě zvedlo sebevědomí, že jsem se na vejšku jen tak dostala. Obor byl zajímavý, ale je fakt že ve zkouškovém jsem doma moc nefungovala,vše musel zastat manžel, k tomu jsem pracovala na částečný. Nicméně zvládnout se to určitè dalo.Po prvním semestru jsem nakonec vše přehodnotila, jednak jsem si uvědomila, že to není taková srdcovka, abych tomu obětovala 3 roky, druhým negativní bylo finanční ohodnocení v tomto oboru, které je vesměs mizerné. Tak jsem se zcela spontánně vrhla do podnikání ve zcela jiném oboru, kde se mi hodně daří. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Toho půlrok na VS ale určitě nelituji, svým způsobem mě to obohatilo. Někdy i cesta je cíl.